« Úvod | :D »

čtenářák-Karel Hynech Mácha-Máj


1. zpěv
Jarmila čeká u jezera na Viléma, ale přichází zpráva o jeho uvěznění a blízké popravě. Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera.
Na začátku obraz májové přírody; rozhovor Jarmily s poslem = jediný dialog celé básně; 1. zpěv je zakončen zvoláním: "Jarmilo! Jarmilo! Jarmilo!"
2. zpěv
Dozvídáme se z Vilémových vzpomínek, že se poté, co byl otcem vyhnán z domova, stal vůdcem loupežníků. Zamiloval se do dívky (Jarmila) a teprve, když zavraždil jejího svůdce, zjistil, že to byl jeho otec. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami viny (on není vinen, vinen je jeho otec a společnost), nad lhostejností světa k osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, kdy následuje představa prázdnoty, nicoty bez konce. Na toto téma zřejmě promluví i k strážnému, který si myslí, že je Vilém po smrti. Strážný se už dokonce života nezasmál.
Do těchto úvah zaznívají žalářní zvuky a zvuk padajících kapek, jež symbolizují plynoucí čas ("A ustavičně kapky hlas svým pádem dále měří čas.")
2. zpěv tvoří téměř třetinu celé básně.
Intermezzo I.
O půlnoci - sbor duchů na popravišti očekává svého mrtvého (Viléma)
3. zpěv
Tímto zpěvem báseň vrcholí.
Do protikladu je zde postavena krása přírody a lidský osud. Vilém je vyveden z města a lidé se sbíhají na malý pahorek blízko jezera. Vilém se naposledy dívá na krásy májové přírody, již má nyní opustit. Promlouvá s obláčky a žádá je, aby pozdravovali jeho zemi ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!").
Vilém je popraven, jeho tělo vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl.
3. zpěv končí zvoláním: "Viléme! Viléme! Viléme!"
Intermezzo II.
Žalozpěv loupežníků nad ztrátou jejich pána.
4. zpěv
Po 7 letech, na Silvestra, přichází poutník (autor) na místo Vilémovy popravy a v hospodě se dozvídá příběh o Jarmile a Vilémovi. Odchází, ale 1. máje se sem znovu vrací. Závěrem celé básně je politování nejen nad hrdiny děje, ale i samotným autorem - zvolání: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"



VERŠE, KTERÉ MĚ ZAUJALY:
"To vše zločinec ještě jednou zřel,
to vše, jež nyní opustiti měl,
a hluboký srdce mu žel uchvátí;
hluboce vzdechne - slza slzu stíhá -
ještě jednou - posledně - vše probíhá,
pak slzavý v nebe svůj zrak obrátí.
...
Ach, zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlast jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! -



VLASTNÍ NÁZOR:
Máj se mi jako dílo líbí, i když se mi nelíbí právě řešení "hromadného" hříchu. Přijde mi, že nejlíp se měl svůdce-otec, když byl zabit v souboji. Ani Jarmila neskončila nejlépe, ale nejhůř na tom byl Vilém. Vydán napospas zrádným myšlenkám poslední noci života. Musí být strašný pocit vědět, že další den je poslední, že nikdy neuvidí znovu místa, která má rád, neuvidí kvést květiny, neuslyší ptačí zpěv. Nikdy nenavštíví les...


12.10.2007 13:12:57 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se