« Úvod | :D »

referát-Adolf Hitler


O Adolfu Hitlerovi toho bylo napsáno už hodně. Někteří v něm spatřovali psychopata, jiní průměrného měšťáka, další zase geniálního politika a řečníka, který dokázal ve velmi krátké době zfanatizovat miliony lidí. Pravda, jak už to bývá, je někde uprostřed. A jak dokázal získat takovou moc? Německo bylo po první světové válce ekonomicky i morálně na dně. Dokázal se svými přednostmi využít situace a získat moc. Vyvedl Německo z vleklé hospodářské krize, dal milionům nezaměstnaných práci a učinil z poraženého státu opět velmoc, s níž se v Evropě muselo velmi vážně počítat.
Jenomže se zároveň ptáme, jak velká cena za to byla zaplacena. Ačkoliv se pro jedny stal Hitler lidskou zrůdou a krutým diktátorem a pro druhé zářným příkladem nezlomné vůle a odvahy. On sám se na cenu svojí osobní moci nikdy nikoho neptal. Díky protichůdným hodnocením tohoto muže, který se považoval za nadčlověka, vyvoleného Prozřetelností k velkým činům, nám jeho skutečný obraz jaksi uniká. Vytrácí se pod nánosem oné strašlivé ceny, kterou muselo lidstvo zaplatit.

Adolf Hitler se narodil v 18:30, 20. dubna 1889 v rakouském Braunau. Jeho despotický otec se jmenoval Alois (zemřel 1903) a původně byl švec, pak vstoupil do státní služby a stal se CK celním oficiálem. V roce 1876 si změnil příjmení Schickelgruber na Hitler.
První manželství s Annou Glastlovou bylo bezdětné, v druhém manželství s Františkou Matzelsbergerovou měl syna Aloise (1882-1956) a dceru Angelu (1883-1949). Třetí manželství bylo s Klárou Pölzlovou (zemřela 1907), ve kterém měl Alois Hitler pět dětí, syna Adolfa (1889-1945), dceru Paulu (1896-1960) a tři děti záhy po narození zemřely. Hitlerova matka byla v domácnosti a Adolf k ní měl silný citový vztah.
Na základní škole měl samé jedničky a po 5. třídě šel na reálné gymnázium v Linci. Už od 12 let chtěl být uměleckým malířem a proto na gymnáziu zanedbával předměty, o kterých si myslel, že je nebude potřebovat, tj. francouzštinu a přírodní vědy. Příliš dobře se neučil a opakoval primu. Po smrti svého otce přestal se studiem v kvartě. V roce 1907, když bydlel ve Vídni koketoval s myšlenkou, že by studoval Akademii výtvarného umění, ovšem neudělal zkoušky. Zachovaly se jeho skici a obrazy, z nichž vyplývá, že byl průměrně nadaný a kreslil hlavně Vídeňské architektonické památky nebo reprodukce slavných děl. Rok poté zkusil ještě zkoušky na architekturu, které kvůli neukončenému studiu také neudělal. Přestěhoval se do Mnichova, kde se setkal s německým nacionalismem i antisemitismem.
V první světové válce bojoval v armádě poraženého Německa, do které vstoupil dobrovolně. Dostal dvě vyznamenání - Železný kříž II. třídy - prosinec 1914 a Železný kříž I. třídy - srpen 1918 za statečnost. Bojoval hlavně v Belgii proti Velké Británii. Získal hodnost svobodníka a sloužil jako spojka mezi zákopy na frontě. Ve válce hodně četl a psal básně. V roce 1916 byl zraněn a dočasně oslepen plynovým granátem (s náplní chloru). Po válce dostal Plukovní diplom za udatnost a zůstal v Mnichově.
Nespokojenost s postavením Německa a jeho územními ztrátami v důsledku Versailleské mírové konference včetně poměrů ve Výmarské republice (v čele s prezidentem Hindenburgem) po demobilizaci přivedla Adolfa Hitlera k politice. Vstoupil do Německé dělnické strany (DAP) a v roce 1921 inicioval změnu jejího názvu na NSDAP načež se stal jejím předsedou. V roce 1923 se v Mnichově pokusil o puč, a po vzoru italských fašistů plánoval pochod na Berlín. Pokus o puč se však nezdařil. Bavorská policie s použitím zbraní rozehnala shromáždění nacionálních socialistů vedených Hitlerem a bývalým generálem Erichem Ludendorffem v mnichovské Feldherrnhalle. Ztroskotaly rovněž smělé plány nacionalistických kruhů na svržení vlády, připravované již od začátku září. Vládu měli převzít tři direktoři, vybavení diktátorskými plnými mocemi. V čele měl stát šéf vrchního velení Generál Hans von Seeckt. Už počátkem listopadu však začaly přípravy převratu váznout. 5. listopadu vyzval von Seeckt generálního státního komisaře Bavorska Gustava Rittera von Kahra, jenž chystal roztržku s Říší, aby okamžitě zastavil všechny připravované akce. Hitler zkřížil Kahrovy plány a provedl převrat sám. Převrat se však nezdařil. NSDAP byla po neúspěchu akce zakázána a Hitler na pět let uvězněn v pevnosti Landsberg. Ve vězení napsal dnes tolik diskutovaný Můj boj (Mein Kampf), programový spis, v němž prezentoval svůj antisemitismus, rasismus, představy o vůdčí roli Germánů a o tzv. životním prostoru. Po roce byl na podmínku propuštěn a NSDAP opět povolena.
V roce 1926 založil osobní policii SS (Schutzstaffel). Ve volbách v létě 1932 získala NSDAP 37,4% hlasů. 31.1. 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem. V boji za samovládu použil všechny prostředky, likvidoval své politické protivníky (požár říšského sněmu 1933), zbavil se nepohodlných vůdců SA - tzv. noc dlouhých nožů 1934.
Noc dlouhých nožů byla krvavá čistka v Německu, k níž došlo v noci z 29.-30.6. 1934. Vraždění předcházel Hitlerův rozkaz jednotkám SS (jeho přesné znění se dosud nepodařilo zjistit). Cílem byla likvidace potenciálních Hitlerových soupeřů a jiných nepohodlných osob. Útok byl namířen hlavně proti vedení SA (E. Röhm), ale zavražděni byli i generálové Kurt von Schleicher, G. von Kahr, G. Strasser aj. Oficiálně A. Hitler ohlásil smrt 77 lidí; odhaduje se, že jich bylo nejméně 200.
Po Hindenburgově smrti v srpnu 1934 vyhlásil konec republiky a začátek budování třetí říše, sebe sama pak vůdcem národa. Stal se i vrchním velitelem armády. Budoval systém jedné strany, vševládný policejní režim, v zahraniční politice postupně, v podstatě bez odporu (politického appeasementu), revidoval versailleskou mírovou smlouvu (obnova branné moci 1935, obsazení Porýní 1936, anšlus Rakouska 1938, rozbití ČSR 1938-39).
Následovala Berchtesgadenská schůzka, schůzka A. Hitlera s premiérem N. Chamberlainem v Hitlerově letním sídle 15.9. 1938. Hitler zde formuloval své požadavky vůči ČSR. Požadoval, aby ČSR odstoupila Německu okresy s více než 50% německého obyvatelstva a zrušila smlouvu se SSSR. Británie s německými požadavky souhlasila. Poté proběhla Godesberská jednání, znovu mezi A. Hitlerem a britským ministerským předsedou (N. Chamberlainem) 22.-24.9. 1938 v Godesbergu v Německu, o způsobu a konkrétních opatřeních připojení československého pohraničí k Německu. Hitler zde předložil řadu dalších územních požadavků vůči ČSR (včetně požadavků Polska a Maďarska); v ČSR 22.9. 1938 proběhly masové demonstrace proti přijetí ultimat a 23.9. 1938 byla vyhlášena mobilizace. 1.10. 1938 byly obsazeny Sudety a 15.3. 1939 byl obsazen zbytek území ČSR a byl zřízen protektorát Böhmen und Mähren.
Mnichovská dohoda projednala odstoupení pohraničních území ČSR obývaných německou menšinou Německu; podepsána 29.9. 1938 na konferenci v Mnichově představiteli Německa (A. Hitler), Itálie (B. Mussolini), Velké Británie (N. Chamberlain) a Francie (E. Daladier). Mnichovská dohoda byla důsledkem politiky appeasementu, a rozvratné kampaně Sudetoněmecké strany. Zástupci československé vlády na konferenci pozváni nebyli; dohoda přijatá čtyřmi velmocemi byla pro československou stranu ultimátem, které pod nátlakem přijala. Československá republika na základě mnichovské dohoda ztratila rozsáhlá hospodářsky a zejména strategicky významná území v pohraničních oblastech (asi 1/3 území). V říjnu 1938 vyhověla ČSR i územním požadavkům Polska (Těšínsko) a v listopadu i Maďarska (jižní a východní Slovensko, značná část Podkarpatské Rusi). V roce 1942 prohlásily mnichovskou dohodu za neplatnou Velká Británie a Francie, 1944 Itálie a 1973 Německo (SRN).
Dne 1.9. 1939 napadl Polsko, což vyvolalo rozpoutání 2. světové války. Zpočátku měl velké úspěchy. Hitler obsadil v roce 1940 Dánsko, Nizozemí, Belgii, v červnu skládá zbraně Francie. V roce 1941 začíná operovat v severní Africe Afrika Korps a v dubnu kapituluje Jugoslávie a Řecko. V létě 1939 uzavřel dvě smlouvy se SSSR. Německo-sovětské smlouvy byly uzavřené v Berlíně a v Moskvě z iniciativy A. Hitlera a J.V. Stalina. Dne 19.8. 1939 byla podepsána dohoda o obchodu a úvěru, 23.8. 1939 pakt o neútočení a 28.9. 1939 smlouva o přátelství a spolupráci. Šlo o široce založený program spolupráce, doplněný tajnými protokoly o rozdělení Polska a vytvoření zájmových sfér na východě Evropy. Na jejich základě vedl Stalin sovětsko-finskou válku v letech 1939-40 a v roce 1940 provedl anexi baltských zemí, Besarábie i části Bukoviny. Německo-sovětské smlouvy výrazně ovlivnily první fázi 2. světové války v letech 1939-41, neboť Stalin ve smyslu smlouvy podporoval Hitlerovu agresi v Evropě. A. Hitler smlouvy fakticky vypověděl přepadením SSSR.
Plán Barbarossa byl krycí název pro přepadení SSSR Německem 22.6. 1941, jedna z největších vojenských operací 2. světové války, vedená taktikou bleskové války. V jejím čele stál do prosince 1941 německý maršál W. von Brauchitsch, poté se ujal vedení sám A. Hitler. Plány operace Barbarossy byly vypracovány koncem roku 1940. Koncem léta 1940 (bitva o Anglii) a zejména přelomu 1942-43 (bitva u Stalingradu) došlo ke zlomu. Hitler podlehl iluzi vlastní neporazitelnosti a doplatil na to, na co Německo už doplatilo v první světové válce, na dvou frontách se bojovat nedá ani s výbornou technikou a generály, což třetí říše bezpochyby měla. Hitler nastolil brutální totalitní režim a teror, mnohdy se souhlasem velké části německého obyvatelstva.
V červenci 1944 unikl pokusu o atentát a začal ztotožňovat svůj osud s osudem státu. Tento atentát se nazývá červencové spiknutí a šlo o spiknutí německých důstojníků s cílem zavraždit Hitlera uskutečněné 20.7. 1944; připravováno od počátku roku 1943. Hitlera měla nahradit vláda schopná uzavřít mír. Vykonavatelem atentátu byl plukovník Hitlerova štábu hrabě C.S. von Stauffenberg, který dopravil bombu do jednací síně Hitlerova velitelského bunkru v Rastenburgu ve východním Prusku. Výbuch zabil čtyři přítomné, Hitler byl lehce zraněn a spiknutí ztroskotalo. Po atentátu popraveno 150 osob, mezi nimi 30 generálů, 15 dalších přinuceno k sebevraždě.
Na konci války, po vstupu sovětské armády do Berlína, spáchal v podzemí svého bunkru sebevraždu. V závěti ustanovil Hitler Dönitze svým nástupcem a 1.5. 1945 jmenoval Dönitz jako říšský prezident vládu hraběte J.L. Schwerin-Krosigka, 23.5. byl Brity zatčen. Byl souzen jako válečný zločinec a 1946-56 vězněn ve Spandau (Berlín).



Ať už tohoto diktátora hodnotíme jakkoliv (ale rozhodně ne černobíle), docela určitě se stal pro celou generaci (je ovšem otázkou, ne-li pro celou civilizaci...) ztotožněním koncentrovaného zla. Tento "fanatik temnoty" byl geniální právě v tom, že nikdo před ním (snad s výjimkou Stalina, který je s Hitlerem v mnoha směrech ztotožňován) nedokázal zlo promítnout do lidského společenství, jako on. Dodnes si musíme připomínat, že ti kdo to tenkrát dovolili, ti kteří měli moc, žalostně selhali.
Hitler nejenže ovládal umění propagandy a manipulace s masami, ale věděl, co chtějí lidé slyšet, což mu přidávalo na jeho charismatu. Navíc měl geniální paměť, většinu svých dlouhých projevů neměl nikdy napsané. Ovšem Hitler ve skutečnosti masami pohrdal. Viděl v nich pouze nástroj k uskutečnění svých vizí. Stal se z něj velmistr lži. Lež povýšil na základní doktrínu svojí politiky. Na druhou stranu je ovšem nutno říci, že německý národ ho spíše miloval, než nenáviděl a Hitlerova vláda nad Němci se v žádném případě nezakládala pouze a ani převážně na teroru.
Dnes v Hitlerovi dnes můžeme spatřovat převtělení Caliguly a Nerona dohromady. Římských krutovládců, kteří svými činy v mnohém Adolfa Hitlera připomínají. Zde je zajímavá paralela mezi Římskou a Třetí říší. Vždyť znak nacismu, hákový kříž používali Římané pod pojmem svastika. I nacistický pozdrav zdviženou pravicí byl od Římanů. Namísto "Ave Caesar", "Heil Hitler", nebo jednotky SS v roli Praetoriánů.
Co se týká Hitlera a žen, tak měl hlavně jednu větší známost, Evu Braunovou. S ní se seznámil přes svého přítele Heinricha Hoffmanna v roce 1930, který Evu Braunovou zaměstnával. V té době bylo Evě 18 let. "Když přišla poprvé do práce," vzpomínal Heinrich Hoffmann, "dělala dojem osmnáctileté, velmi naivní dívky. Střední postava, štíhlá, tmavší blond, kulatá tvář, modré oči. Dalo by se o ní říct, že je hezká, i když vypadala spíš jako panenka z reklamních fotografií." Eva nechodila na schůze, nezajímala se o strany ani programy. To vše se odehrávalo mimo obzor jejího zájmu. Štíhlá blondýnka zřejmě vyhovovala árijskému vkusu Adolfa Hitlera. Při každé další návštěvě se jí dvořil stále více. Obdivoval její dívčí krásu a nazýval Evu rusalkou. Nosíval žluté orchideje a bonboniéry.
Nikdy ale nebyli na veřejnosti sami. Vždy je diskrétně doprovázel Hitlerův pobočník Brückner a Eva musela jezdit v jiném autě než Adolf. Udržování zdánlivého odstupu způsobovalo často i komické situace, ale vůdcovo nejbližší okolí taktně nic nevidělo a neslyšelo. Kvůli chladnému přístupu vůdce se dvakrát neúspěšně pokusila o sebevraždu. Po tomto upozornění na sebe se jí začal Hitler více věnovat. V jejím zásadním přání - perspektivně si založit rodinu - se ale nic nezměnilo. Chtě nechtě musela respektovat přání svého partnera, který napůl žertem napůl vážně říkával: "Manželství si nemohu dovolit, protože bych při tom ztratil přinejmenším polovinu svých nejlepších a nejvěrnějších přívrženkyň." Eva Braunová neměla nikdy nejmenší vliv na formování Hitlerových názorů ani na jeho politická a vojenská rozhodnutí. Sestra Ilsa uvádí ve vzpomínkách, jak ji jednou - když se v r.1943 Hitlera ptala, proč je v říši pronásledována církev - , Eva upozornila: "Zapamatuj si, ani slovo o politice. To není naše starost zajímat se o řízení státu. Jestliže tě führer jednou pošle za tu tvou všetečnost do koncentračního tábora, nemysli si, že tě budu zachraňovat." Je také známo, že se během několikátého pobytu v Hitlerově blízkosti Braunová nikdy nevyslovila ani na obranu Židů, ani na obranu jiných národů podrobených třetí říši.
29. dubna 1945 se uskutečnila svatba jednoho z nejmocnějšího muže světové historie. Jen krátce poté, kdy se Evě Braunové vyplnilo její nejvroucnější přání a po více než patnácti letech známosti se mohla na oddacím listu podepsat Eva Hitlerová, rozená Braunová, zemřela spolu s Hitlerem v Berlíně. Dvakrát si kvůli vůdci sáhla na život. Potřetí spáchala sebevraždu spolu s ním.




Světová válka proběhla v letech 1939 ? 1945. Válku zosnovaly fašistické země v čele s hitlerovským Německem. Za neustálého zdůrazňování o své mírumilovnosti prohlásil Adolf Hitler 14. října 1933, že konference o odzbrojení, zřízená Společností národů, ztroskotala. Učinil tak proto, aby mohl zahájit vyzbrojování Německa.

V roce 1933 byl Hitler v Německu zvolen kancléřem a prezidentem v jedné osobě. Po uchopení moci vyhlásil své přátelské úmysly a ochotu pokračovat v zahraničněpolitické linii výmarské republiky. Usiloval také o snížení počtu nezaměstnaných a posílení mezinárodního postavení Německa. Toto úsilí se týkalo především výstavby nové silniční sítě včetně propagandisticky využitého budování dálnic. Kromě toho byla podporována bytová výstavba. Předpokladem takové politiky bylo ovšem bezohledné zbrojení a znovuzavedení všeobecné branné povinnosti.

Hitler v roce 1936 prohlásil:
I. Německá armáda musí být během čtyř let schopna nasazení.
II. Německé hospodářství musí během být čtyř let připraveno na válku."

V Německu byla vydána nařízení o zvýhodňování domácích surovin. V září 1936 bylo rozhodnuto, že zásobování německého průmyslu surovinami se stane zcela nezávislým na dovozu. Současně měla být všemi prostředky rozvíjena zbrojní výroba.

Začátek války v Evropě nastal po uchopení moci Nacisty v Německu, kteří se otevřeně začali připravovat k agresi. V březnu 1938 je Rakousko připojeno k Německu a krátce na to se stávají objetí fašistické agrese Československá republika a Albánie. Dne 1.září přepadli hitlerovci Polsko a o dva dny později vypověděly vlády Velké Británie a Francie válku Německu.

V září 1939, kdy Nacisté rozpoutali druhou světovou válku, rostl hospodářský potenciál Německa především obsazováním vykořisťováním dalších území.

Předválečná léta 1933-1939 jsou obdobím zavedení všeobecné branné povinnosti a přípravou na válku již ve školních letech formou Hitlerjugendu. Začala již expanze německých vojsk formou přímého zabrání Sárska, Rakouska, Československa.

V letech 1939 ? 1941 je pro Německo charakteristický rychlý růst válečného potenciálu Hitlerovy třetí říše připojováním dalších zabraných území. Nacisté byli opojeni výsledky bleskových úderů proti evropským zemím, nestupňovali zatím výrobu na území Německa a využívali pro své cíle průmyslové kapacity téměř celé Evropy. Koncem tohoto období byla průmyslová výroba na obsazených územích podstatně větší než na původním území Německa. V listopadu 1941 Adolf Hitler prohlásil: ?Obsadili jsme dosud 1 670 tis. km2 . Pro nás pracuje oblast s 250 milióny, se spojenci s 350 milióny lidí. A my je dovedeme zapřáhnout do práce.? Vojenskou pozici fašistických útočníků posilovaly i nové surovinové zdroje a ukořistěný válečný materiál.

Nová etapa války začala v průběhu roku 1941, kdy Německo napadlo
22. června Sovětský svaz. Bojové akce se přenesly do rozsáhlých oblastí východní Evropy, jihovýchodní Asie a Tichomoří. V této době se zformovala protifašistická koalice v čele se Sovětským svazem, Velkou Británií a Spojenými státy.

V zimě 1941 ? 1942 utrpěla nacistická armáda první vážnou porážku u Moskvy a blesková válka se změnila ve válku poziční. Nacisté byli nuceni využívat všechny rezervy výrobních kapacit i pracovních sil. Vyhlásili totální mobilizaci pro válku a vystupňovali ji v r. 1943 po porážce u Stalingradu. Zatímco průmyslová výroba v nevojenských odvětvích upadala, produkce válečného materiálu se zvýšila od ledna 1942 do července 1944 více než trojnásobně. V r. 1944 vyrobilo Německo 38 tis. Letadel, 27 tis. Tanků, 41 tis. Děl, 234 ponorky a veliké množství jiného válečného materiálu.

Ani vzestup zbrojní výroby však nezachránil Německo před porážkou na východní frontě. Sám Sovětský svaz měl už v r. 1943 vojenskou i ekonomickou převahu nad útočníkem, který ovládal téměř celou Evropu. V této době se začalo území pod fašistickou nadvládou zmenšovat a sílící odpor podrobených národů činil německý týl stále zranitelnějším. V období od podzimu 1944 do kapitulace v květnu 1945 se Německo pod náporem spojeneckých armád a letecké války rychle zhroutilo.


Porážka Německa v 1. světové válce byla v důsledku Versailleské mírové smlouvy roku 1919 spojena s velkými ztrátami území včetně všech kolonií (např. Kamerun, Togo, Nová Guinea). Německo zachvátil hospodářský rozvrat (i díky velkým válečným reparacím) a politická nestabilita. Od konce 20. let se vedle komunistické strany dostávala do popředí NSDAP, otevřeně žádající revizi výsledků 1. světové války.
Národně socialistická německá dělnická strana, německy Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP byla německá politická strana založená v roce 1921 A. Hitlerem s programem všestranné opozice proti demokratickému a versailleskému systému. Propagovala teorii "čisté árijské rasy", převzala extrémní pruský militarismus a velkoněmecký nacionalismus. Ideologii kanonizoval A. Hitler v díle Mein Kampf (1925). Úspěch strany v Německu byl spojován s překonáním beznaděje za hospodářské krize a s nadějemi na zajištění nového místa pro Německo v Evropě a ve světě Po druhé světové válce byla NSDAP zrušena a rozpuštěna; ústavou je její obnova v SRN zakázána.
V obavě před komunismem A. Hitler získal podporu i průmyslových kruhů a v lednu 1933 se ujal úřadu říšského kancléře. Po odstranění opozice v NSDAP (noc dlouhých nožů) začalo Německo vzdor závazkům z Versailles horečně zbrojit, bez odporu velmocí provedlo problematický plebiscit v Sársku a roku 1935 zavedlo brannou povinnost
12.10.2007 13:20:42 | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se