« Úvod | :D »

referát-AIDS


V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později
dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování
Acquired Immunodeficiency Syndrome, které vyjadřuje podstatu onemocnění.
Jedná se o syndrom získaného imunodeficitu, česky soubor příznaků, které
vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se
tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění.
V roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr.
Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS.



Je jím virus, který byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus, což
znamená virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. Tento virus
napadá v organismu zejména určitou skupinu bílých krvinek, T lymfocytů, v
nichž se množí, později je i zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle
napadeného člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou
úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a
rozvíjí se v onemocnění AIDS.



K 31.12 1999 bylo v naší republice registrováno 392 osob nakažených
virem HIV, z nichž 118 onemocnělo AIDS. Předpokládáme však, že skutečný
počet nakažených je asi desetkrát větší.



Jak se virus HIV přenáší?



Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální
a chemické prostředky, např. teplota nad 60 st. C, běžné dezinfekční
prostředky, zejména chlorové preparáty, i mýdlo. Virus HIV se vyskytuje v tělesných
tekutinách, zejména v krvi, ve spermatu a v poševním sekretu. Při zaschnutí
záhy hyne. K získání nákazy musí do organismu vnímavého člověka
proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. K
tomu může v běžném životě dojít pouze několika způsoby:



1. nechráněným pohlavním stykem,



2. krevní cestou



a) podáním infikované krve nebo krevních přípravků,



b) při injekčním užívání drog,



3. přenosem z matky na dítě.



Virus se nedá přenést:



1. Při běžném společenském styku.



Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během
společného pobytu v místnosti.



2. Společným užíváním nádobí, WC.



Nikdy nebyli infikováni ti členové domácnosti, kteří s HIV pozitivním
bydleli, ale neměli s ním pohlavní styky a nebo neužívali drogy.



3. Polibkem.



Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat virus, ale ve velmi malém množství.



Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí.



Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán.



4. Objímáním.



Existují sexuální praktiky (petting), které lze označit z hlediska
možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení,
dráždění pohlavních orgánů rukou partnera či partnerky bez kontaktu s
jeho spermatem či s poševním sekretem. Takové chování se nazývá bezpečný
sex.



5. V sauně, bazénu.



Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení
k sexuálním radovánkám



6. Hmyzem.



Nejpřesvědčivějším důkazem je šíření viru HIV v Africe, kde přes
vysoký výskyt bodavého hmyzu se nikdy



nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo
prokázáno, že HIV virus se nemnoží v zažívacím ústrojí tohoto hmyzu.



Co říká test na AIDS?



Pozitivní výsledek testu neznamená rozvinuté onemocnění AIDS, ale přítomnost
HIV viru v těle, HIV pozitivitu. Diagnózu AIDS může stanovit lékař na základě
klinického vyšetření HIV pozitivního člověka.



Negativní výsledek znamená, že jste se nenakazili virem HIV do doby dva
až tři měsíce před provedením odběru krve na vyšetření.



Možnosti prevence:



Protože největší riziko je spjato se sexuálním životem, je prevence
spojena zejména se změnami sexuálního chování. Existují dvě strategie
prevence: Věrnost jednomu partnerovi. Smysl má ovšem věrnost s partnerem či
partnerkou, který (á) byl (a) dosud bez sexuálních zkušeností nebo o
kterém víme, že je HIV negativní. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je
třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k
praktikám bezpečného sexu.Bezpečný sex. Riziko HIV nemusí vést k velkým
úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera,
pokud znají praktiky bezpečného sexu. Mezi ně patří použití kondomu a případně
lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy nebo do konečníku. Bezpečnějším
sexem také rozumíme petting a tzv. nekoitální techniky. Jedná se o
mazlení, tělesné dotyky a dráždění bez soulože, tedy takové sexuální
chování, při němž může dojít až k plně uspokojivému průběhu pohlavního
styku. Drogám je pochopitelně nejlepší se vyhnout, zejména jejich injekčnímu
užití, ale pokud k nim člověk sáhne, měl by mít vždy jen svou jehlu,
stříkačku a roztok drogy. Předcházet nákaze HIV virem je zdánlivě
jednoduché. Lidské sexuální chování se ale neřídí jen rozumem. Proto je
tak složité. Důležité je, nejen abychom lépe kontrolovali své chování,
ale abychom si uměli o citlivých a intimních otázkách života promluvit se
svým partnerem či partnerkou.



20.10.2000 napsal Martin Fritsch.



Zdroje: ČSAP, Národní program boje proti AIDS.


12.10.2007 13:27:33 | stálý odkaz

Komentáře

4 komentářů:
  • 14.02. 12:17, Medivský

    tento článek můžete nrovnou vyhodit

  • 14.02. 12:16, Medivský

    tento článek můžete nrovnou vyhodit

  • 04.12. 17:58, LoLka

    je to velmi dobrý článek použiju ho ve svém referátu na dané téma..!!Děkuju mnohokrát

  • 15.10. 20:35, kajííkstudent

    Váš referát je velmi zajímavý ,už jsem ho použila v učivu a ve svem referatu. A bylo to úspěšné.....


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se